Kulturní dům CORSO

Mladá scéna se na začátku devadesátých let dostala do svízelné situace, neboť poměry v Předlicích byly naprosto nezvládnutelné. Po smrti správce, byl Lidový dům několikrát vytopen. Došlo dokonce k několika pokusům o vykradení objektu a napadení členů souboru ze strany romské menšiny.

Nejhorší bylo, že nový kulturní dům nebyl hotov a v Národním domě chyběly volné prostory. Souhrou těchto okolností jsme se vlastně ocitli "na ulici". 

Díky pochopení vedení Pozemních staveb jsme na staveništi KD dostali k dispozici několik stavebních buněk, kam jsme mohli dočasně uskladnit fundus.

Slavnostní přestřižení pásky odstartovalo stovky brigádnických hodin (stěhování a montáž nábytku, instalace světelné a zvukové techniky do všech sálů a výzdoba přilehlých prostor). Výsledkem byla malá, útulná, komorní scéna s místy pro 100 diváků.

První představení v "novém" - Sněhovou královnu - jsme odehráli pro velký počet zájemců dokonce dvakrát.

A tak po deseti letech v Předlicích, nám čas začal odměřovat dobu, kterou jsme mohli strávit v KD CORSO.